Written by Eva Koňáková
https://silnicnimotorky.cz/sport/road-racing/nadieh-schoots-holandska-kralovna-road-racingu/
Holandská závodnice Nadieh Schoots o sobě dala u nás vědět svými pěknými výkony při IRRC v Hořicích, kde v obou závodech dojela na bodech. Rozhodně se v poli silných soupeřů neztratila a jako nováček na této trati dokázala pokořit více než polovinu závodníků. Tato závodnice rozhodně stojí za pozornost, a proto jsme s ní udělali rozhovor.
Ahoj Nadieh, zapůsobila jsi na nás při závodech v Hořicích, kde jsi porazila spoustu jezdců. Jak se cítíš na trati mezi kluky? Máš větší motivaci v tom je porazit, nebo tvá motivace vychází víc z tebe, kdy chceš překonat své hranice?
„Ahoj, to je skvělá a velká otázka na začátek. Pro mě jsou na trati všichni jezdci stejní, nezáleží na tom, zda jsou to chlapi nebo ženské. Určitě se cítím dobře, když závodím proti mužům! Opravdu doufám, že můžu ukázat, že holky patří také na trať a inspiruji jich k závodění mnohem víc. Moje motivace vychází ze mě, vždycky jsem chtěla být lepší než já sama – i když je to třeba jen o kousek. Je pravdou, že chci také porazit všechny kluky a v budoucnu vyhrát jeden nebo dva závody!“
Jaké pro tebe byly Hořice, protože je to těžká trať a byla pro tebe nová. Jela jsi při tréninku za některými závodníky? Jak ses připravovala na závod?
„Protože jsem mnohokrát slyšela, že je v Hořicích těžká trať, investovala jsem spoustu času do příprav a naučení se trati. Přibližně měsíc před závodem jsem začala sledovat onboard videa Kamila Holána, abych se naučila stopu. Když jsme přijeli do Hořic, měli jsme celý týden na přípravu, protože jsme tam přijeli rovnou ze Schleizu, takže jsem několikrát okruh obešla. Díky tomu jsem mohla vidět nerovnosti, změny v nadmořské výšce, jaké části trati zůstávají po dešti déle mokré a také jsem se snažila najít referenční body. Když došlo na první trénink, tak jsem okruh už znala velice dobře, i když jsem na něm ještě nejela. V tréninku jsem nejela za nějakými určitými jezdci, ale například když mě Kamil nebo Marek Červený předjeli, tak jsem se jich snažila co nejdéle udržet a kopírovala jsem jejich stopu.“
Jak se ti líbila trať? Jaká byla tvá očekávání a poté realita?
„Těšila jsem se, až na trať vyrazím a ve skutečnosti mě úplně dostala. Miluji tento okruh! Nyní je to moje nejoblíbenější trať na světě. Zejména část v lese je opravdu skvělá, když se tam dostanete a jedete plynule nebo naleznete rytmus na projetí zatáčkami. Úžasné!“
Kde se v tobě vzala vášeň pro motocyklové závody? Od rodiny, přátel nebo z televize?
„Trochu od rodiny a trochu z televize. Moji rodiče nezávodili, ale vždycky jsme se v televizi dívali na MotoGP a WSBK a také jsem navštěvovala závody v Assenu. Vždycky jsem chtěla jezdit a vždycky jsem milovala rychlost. Když jsme byli s bratrem opravdu malí, moji rodiče měli sidecar a vozili nás v ní. Jedna z nejranějších vzpomínek je taková, že můj táta projížděl zatáčkami tak rychle, že třetí kolo ze sidecaru vyjíždělo mimo trať. (smích).“
Pamatuješ si svou první motorku?
„Samozřejmě! Vzpomínám, že moje první motorka byla technicky opravdu levný čínský minibike. Byla v opravdu špatné kvalitě, palivový filtr se rozbil, jakmile jsme do ní poprvé nalili benzin… Moje první „opravdová“ motorka, s odpružením a spojkou, byla Aprilia RS250 ve verzi stock. Ráda bych se na ní znovu svezla!“
… a tvůj první úspěch?
„Měla jsem pár dobrých výsledků na minibicích a dostala se do závodu evropského šampionátu, ale myslím, že můj první opravdový úspěch byla moje první sezóna na velké závodní motorce. Přešla jsem z minibiků, zajela třídenní test na RS250 a poté jsem šla přímo do závodů Supersportů – na krásné Ducati 749RS. Moje první divoká karta v holandské sérii Supercup 600. Kvalifikovala jsem se desátá! Hlavním důvodem tohoto úspěchu (který se mě stále držel), byl takový, že když jsem testovala v říjnu Aprilii, byl tu jeden opravdu rychlý instruktor. Všechny tři dny jsem hodně obdivovala jeho a jeho rychlost a poznala jsem, že bych mohla být také tak rychlá. O šest měsíců později se mi podařilo kvalifikovat před ním!“
Poté ses dostala do BSB a závodila v Ducati Cupu a následně v Superstock 1000, jaké to bylo?
„Závodění v BSB bylo a je stále úžasné. Až do mého prvního roku v Ducati Cupu jsem nikdy nezávodila v šampionátu, který měl diváky. Můj první závod v BSB byl na Brands Hatch Indy a všechny tribuny byly zaplněné! Byla jsem nervózní, ale naštěstí jsem si na to zvykla a hodně se toho naučila. BSB má určitě vyšší úroveň závodění než kdekoliv na světě, zejména ve třídě Superstock 1000. Musíte vytěžit co nejvíc z každé vteřiny na trati, kterou dostanete, jinak jste poslední nebo se vůbec nekvalifikujete. Je to velmi intenzivní, ale díky tomu jsem mnohem lepší jezdec.“
Proč jsi nezůstala v BSB více let a přešla k road racingu?
„Za prvé, BSB je skvělé, ale je to také velice drahá série závodů. Za druhé, spoustu let jsem pracovala na přestupu do road racingu. Po mé první kompletní sezóně v litrech nadešel čas na přestup na silnici. Mám plán se vrátit do stocků 1000 v BSB, ale až budu dostatečně rychlá, abych mohla skončit na bodech.“
Proč jsi ve třídě Superbiků, na tak výkonné motorce, a ne třeba v Supersportech nebo Twinech?
„Protože Superbiky jsou největší výzvou! Pro mě platí, že když můžu tlačit na limity (a strach), je nejlepší ovládat Superbike – pak můžete dělat cokoliv.“
Jaká je tvá současná motorka? Jaké technické změny máš oproti sériové motorce?
„Moje motorka je Kawasaki ZX10R z roku 2016. Je to převážně stock, protože ji mám od superstockového týmu z BSB. Mám Kawasaki Kit ECU, na předku a zadku mé oblíbené odpružení K-Tech. Pak jsem vyměnila drobnosti, jako je přepákování a řidítka. Motor je úplně standardní.“
Máš doma ještě nějakou další motorku?
„Nemám, i když bych si opravdu přála, abych měla! Moc ráda bych si pořídila malý pitbike nebo motokrosovou motorku, abych mohla na motorce trénovat celý rok.“
Jak se cítíš před startem závodu?
„Záleží to trochu na tom, co je to za závod, ale celkově se cítím dobře nervózní. Nadšeně nervózní. Na startu, po zahřívacím kole, ale už necítím nic, od té chvíle už se plně soustředím!“
Máš nějaký rituál před závodem?
„Ano, i když to nazývám rutinou a ne rituálem (smích). Přibližně 45 minut před tím, než musíme odjet na startovní rošt, si nasadím sluneční brýle a sluchátka s hudbou, abych ji dostala do hlavy a soustředila se. Nejprve jdu na záchod, protože neexistuje horší věc, než když potřebujete při závodě čůrat! Pak se převléknu do oblečení pod kombinézu a začnu se zahřívat a protahovat. Jakmile jsem v kombinéze, tak si sednu a představuji si start, první kolo a spoustu předjížděcích manévrů. S omezeným časem, který dostaneme v IRRC, je představa každého kola velice důležitá! Poté vypnu hudbu a vtipkuji s mým týmem. To je proto, že jakmile jsem plně připravena, věřím, že moje podvědomí bude vědět, co má během závodu dělat. Takže se mohu uvolnit a užít si chvíle až do závodu!“
Co je pro tebe nejlepší na road racingu?
„To je těžké rozhodnout, ale myslím si, že nejlepší věcí na road racingu oproti okruhům je pro mě to, jak blízko jsou k tomuto sportu diváci – v obojím – jak fyzicky, tak duchem. Ve druhém závodě v Hořicích jsem to mohla vidět a v některých místech i slyšet, jak mi lidé fandí kolem celé trati. Bylo to opravdu speciální! Tohle nezažijete na okruzích.“
A co tvá rodina? Líbí se jim road racing?
„Nemyslím si, že by moje rodina a zejména máma, měla moc ráda road racing. Nebo spíš, nelíbí se jim, že se toho účastním. Trochu se to změnilo po tomto roce, když mohli vidět, jak mě to dělá šťastnou a jak jsem v tom dobrá. Vědí, že jsem malý jezdec a věří tomu, že neudělám nic hloupého, takže všichni jsou v tuto chvíli už víc v klidu.“
Nyní je zima a viděla jsem, jak často trénuješ v posilovně. Jak se připravuješ na sezónu?
„Ano, během této zimy jsem pracovala opravdu tvrdě, hlavně v posilovně. Běžně v zimě intenzivně jezdím na okruzích a jezdím dlouhé vzdálenosti na kole, ale v loňském roce mi na motorce chyběla síla v porovnání s top jezdci v IRRC. Takže jsem se rozhodla, že začnu zvedat váhu. Šlo to opravdu dobře, jsem opravdu zvědavá, o kolik silnější se budu cítit na své ZX10R. Přesto mi opravdu chybí jízda na kole a už se nemůžu dočkat, až se opět pustím do vytrvalostního tréninku, v posledních měsících před závodní sezónou. Ideálně bych se ráda připravovala na krosce nebo dirt tracku, ale to se mi tuto zimu nepodařilo.“
Video z tréninku
Plánuješ nějaké testy na okruzích?
„Určitě! Chci jet do Cartageny, na stejný okruh, na kterém jsme testovali v loňském roce, takže můžu dobře porovnat svou jízdu a časy na kolo. S týmem tam pojedeme na konci března.“
Nyní tě čeká druhá sezóna v IRRC, jaké jsou tvé cíle?
„Naše cíle jsou pro tuto sezónu hodně odlišné v porovnání s těmi z loňského roku a jsem z toho opravdu nadšená! Loni to bylo jednoduché, abychom viděli, zda si dokážu užívat road racing. Letos budeme tlačit na výsledky! Chceme v celkovém hodnocení skončit v Top10, a pokud budou v závodech smíšené podmínky, jako například ve Schleizu, kde jsem zajela nejrychlejší kolo, je naším cílem skončit na stupních vítězů.“
Plánuješ navštívit ještě nějaké další road racingové závody? Jako například North West 200, Ulster GP nebo IOMTT?
„Ano, tuto sezónu plánuji vyrazit do závodů North West 200 a Ulster GP. Ulster už je jasný, ale na NW200 stále čekám na potvrzení mé přihlášky. Držte mi palce! Kromě toho bych moc ráda jela letos na Macau GP, ale to také není ještě jisté. Na IOMTT pojedu poprvé v roce 2019 nebo 2020.“
Jak to máš se sponzory, je pro dívku těžší někoho najít?
„Je těžké nalézt sponzory, ale myslím, že je to těžké pro všechny. Někdy je to pro mě jednodušší, protože jako holka na sebe strhnete více pozornosti, ale někdy je to těžší, protože lidé předpokládají, že jako holka budete špatná. Takže to nakonec dopadne porovnáním s kluky. Stále hledám sponzory na dokončení této sezóny a také jsem založila klub podporovatelů pro pomoc s mým nezbytným rozpočtem. Za příspěvek 50€ se stanete členem a na oplátku dostanete vtipné dárky – navíc mě a můj tým pomůžete dostat například na Ulster GP.“
Pro podporu Nadieh navštivte tyto stránky: http://www.nadiehschoots.com/club-of-50/!
Jaké jsou tvé dlouhodobé plány? Kde se vidíš třeba za pět let?
„Za pět let bych mohla naplno studovat fyziku a astronomii na univerzitě (smích). Vidím se tak, že bych mohla stále závodit – raději nastálo v BSB a na přírodních tratích, a pokud by to šlo, tak v dobrém týmu a nebo v některých vybraných závodech a jela bych to po svém. Kromě toho možná skončím jako mentor pro mladší jezdce. Pokud půjde všechno podle plánu, dosáhnu na některé skvělé výsledky v závodech a s nimi pokořím pár (road) racingových rekordů.“
Sleduješ stále ještě nějaké závody v televizi? Máš nějaké oblíbené jezdce nebo hrdiny, kteří tě inspirují?
„Ano, vyrostla jsem při sledování MotoGP a WSBK a stále sleduji většinu závodů. Také sleduji všechny silniční závody, které jsou v TV, protože se toho můžu hodně naučit sledováním těch nejlepších jezdců, jakou volí stopu, jaké mají brzdné body atd. V MotoGP jsem v týmu Daniho Pedrosy, protože se domnívám, že je to velmi nedoceněný jezdec. Mám také opravdu ráda Jacka Millera a Jorgeho Lorenza! I když v současné chvíli mě nejvíce inspirují dva jezdci: Michael Dunlop za jeho rychlost, jízdní styl a jeho brutální upřímnost – a Peter Hickman, který je můj dobrý přítel, protože je super rychlý jak na přírodních tratích, tak na okruzích a je jedním z nejmilejších a nejvíce pomáhajících jezdců v depu. Toužím být trochu jako oba dva!“